pondělí 30. června 2014

Kosmetika MOJE - Recenze

V jednom z předchozích článků jste mohli vidět fotky dvou balíčků kosmetiky MOJE, které se mi poštěstilo vyhrát. Ono je dost velké štěstí vyhrát jednu giveaway, natož dvě, takže jsem měla opravdu obrovskou radost a holkám moc děkuji za uskutečnění soutěže. První balíček čtyř produktů jsem vyhrála už nějakou dobu zpátky u Ms. Janík, druhý balíček s pěti produkty, které jsem si mohla vybrat sama jsem vyhrála u Loly-J - holky mají krásné blogy, takže určitě stojí za to mrknout. Celkově se mi tak sbírka rozrostla o tyto krásné produkty.

Kosmetiku MOJE už určitě většina z vás zná, protože je jí na blozích v poslední době plno a já jsem nebyla výjimkou, a tak jste si u mě už mohli přečíst recenzi na tři jejich řasenky ZDE.
Kecání už pro dnešek stačilo, raději se už vrhneme na jednotlivé produkty. Začnu s věcmi z prvního balíčku, kde výhra byla náhodná a tak se mi dostaly pod ruku věci, které by se mi jinak pod ruku asi nedostaly.

úterý 24. června 2014

Krátký nakupovací :)

Po svých dvou negativních článcích bych už měla přispět něčím pozitivním, hezkým a dívčím, a tak jsem se rozhodla pro shrnutí nákupů, které byly mou útěchou - když už jsem se nedostala k moři, dopřála jsem si pár věcí, které mi chyběly.

Začnu tedy tím nejčerstvějším a to čtyřmi novými topy. Hodně dlouho jsem si nekupovala trička v nějaké větší míře, a tak jsem nosila většinou to, co už mám plus mínus tři roky ve skříni. Problém je v tom, že jsem stále větší a větší :D (no ne že bych kynula do úplně jiných rozměrů, ale ukazovat špeček ve svých upnutých tričkách není zrovna největší lahůdka :D). A tak jsem věnovala jedno odpoledne nákupům se ségrou (i ta si nakoupila a pro tu je těžké něco sehnat) a pořídila si o něco vzdušnější věci, které trošku zamaskují mou lásku k jídlu :D.
Ty vzory se mi začaly neskutečně líbit, kdekoli jsem je viděla, ihned mě věc zaujala :D. A bude to výborné na léto :). Zakoupeno v Tally Weijl za poloviční cenu - 200 Kč.

Bílá halenka se bude hodit až si půjdu pro poslední zápočet a určitě na spoustu dalších věcí :). Zakoupeno v C&A za ... 350 Kč :/. I přes to, že jsem chtěla nakupovat ve výprodejích a jen levně, nakonec jsem se vrátila pro tuto halenku, ale z ceny pláču :D.


No dobře, žlutý top mi postavu nezamaskuje, ale moc se mi líbil :). Zakoupeno v H&M za 250 Kč.


Potřebovala jsem i nějaké obyčejné trošku volnější tričko a tak mám i tohle květinkové ♥ . Zakoupeno v C&A za 200 Kč.

pondělí 23. června 2014

Když vám poslední kniha zničí celou trilogii...

Po týdnu se opět hlásím a přitom zuřím. Mělo by to být jasné už z názvu článku - dočetla jsem trilogii Hunger games a jsem neskutečně zklamaná. S kým jiným bych se o to měla podělit než s vámi? Je mi jasné, že všechny to zajímat nebude, ale vážně jsem potřebovala napsat o svých dojmech. Snažila jsem se neprozradit nic důležitého pro ty, kteří čekají na poslední části filmu (i přes své zklamání na film půjdu, ale doufám, že napraví to, co kniha spáchala), nebo pro ty, kteří knihu ještě nečetli, ale chystají se na to.


Byla jsem ráda, že se mi konečně dostala pod ruku celá trilogie Hunger games, protože jak jistě víte, filmem jsem byla úplně uchvácená. Vyšlo mi to zhruba jeden den na jeden díl, takže jsem tři dny hlavně četla a tak se trochu i vžila do hladových her. První dva díly korespondují s filmem, a tak pro mě nebyly překvapivé, ale byly čtivé a ani trochu jsem se v nich nezklamala. Proto o Aréně smrti a Vražedné pomstě nebudu dál psát, je to zbytečné. Ale poslední část - Síla vzdoru už si zaslouží nějakou tu špínu na svůj účet.

Autorka se dostala úplně jinam - z napínavého scifi se stalo válečné drama. Samozřejmě, pokračovalo to způsobem, jakým skončil druhý díl, měla jsem čekat něco trošku jiného, ale nikdo určitě nečekal něco takového. Přesto jsem četla a byla zvědavá - samozřejmě že chci vědět, jak se děj bude vyvíjet dál, i když jsem se dostala s hladových her do světové války. Jenže čím dál jsem byla, tím víc ve mně vyhasínala naděje na to, že bude kniha zachráněná. Co je pro mě nejhorší je fakt, že se z Katniss stala úplná troska. Stále pod prášky, bez odhodlání, bez jiskry, ve třetí části její osobnost umřela a její tělo se stalo jen nějakou loutkou. Nechává se líčit, měnit, zranit, léčit, znovu upravovat, znovu zranit (Je zraněná? No co, vyndáme slezinu, zrychlíme hojení žeber. Je popálená? Ok, přidáme ji kožní štěpy. Má ošklivou jizvu? Tu zamaskujeme, to přeci nemůže být vidět, hlavně ať je naše prázdná schránka stále naživu a krásná). Je odporné neustále číst, jak je omámená, duchem nepřítomná, jak se vzdává a nechává se sebou dělat co chtějí. Navíc se stává televizní loutkou třináctého kraje a neustále natáčí proklamy, aby se ostatní kraje vzbouřily. Pak je tady nově bezcitný Hurikán, který vymýšlí pasti na lidi, nakonec právě jeho past způsobí ty největší škody. A pak je tu ta scéna s dětmi a padáčky... Kdo četl, ví o čem mluvím, a teď mi řekněte - nebylo vám z toho zle?. Celé se to nakonec změnilo v horor a z knížky mi jen zůstala hořká pachuť a v paměti se mi uchovaly nejhorší scény.

Čekáte snad nějaký nadějný konec? Nečekala jsem úplný happy end bez jediného mráčku, to vážně ne, ale tohle zakončení je vážně beznadějné. Naše troska troskou už navěky zůstane. Ano, sice ji zůstane jeden z chlapců a podle závěrečné části bude mít v budoucnu i dvě děti, ale mít noční můry do konce života a určité prázdno v sobě není zrovna uspokojující. Navíc si pak uvědomíte, že se ji nepodařilo změnit vůbec nic (ale nechci prozrazovat to hlavní, a tak mlčím a snad ti, kteří Sílu vzdoru četli nějak odvodí o čem mluvím).

Čím víc se kniha blížila ke konci, tím rychleji za sebou umíraly známé postavy, nakonec jich zbyla jen hrstka, a vlastně celá populace se zredukovala na úplné minimum.

Takže jsem vážně naštvaná, zklamaná a protože jsem byla tak intenzivně začtená, ještě to ve mně stále zůstává - grrrrrr.
Takže teď vás prosím, pokud někdo četl celou trilogii, řekněte mi, že jsem to přečetla úplně špatně a vysvětlete mi, jak to je, protože to přece nemůže být pravda! :D Ale stačí mi i to, když napíšete, jaké jste měli z knihy pocity vy.

Teď si budu muset rychle najít knihu, která mi pomůže zapomenout na tuto :D.
Mějte se krásně,
vaše Caroline*

pondělí 16. června 2014

Prej Evropská unie

Houby, žádná unie. Sedím teď ve vlaku směr Ostrava. Proč sakra? Dnes přeci měla začít má krásná dovolenka. No ta teda začít ani nestihla.

Dnes jsem vstávala o půl třetí ráno, abych stihla let z Mošnova do Burgasu. Nechtěla jsem jet z Prahy, abych to cestování měla co nejjednodušší, tak jsem si řekla, že mě ta ranní hodina pro jednou nezabije. No ta mě nezabila (i když jsem naspala jen 2 hodiny), ale řada jiných věcí mě dnes žene ke vzteku i k pláči. V květnu mi prošel pas, ale co, jsme v EU, dá se cestovat na občanku. Jenže já nemám české občanství, ale povolení k trvalému pobytu v ČR. Je to takový pěkný průkaz, vypadá jako pas, jsou tam všechny mé informace, průkaz má i své vlastní identifikační číslo jako bývá v občance a všude jej používám jako občanský průkaz, protože chápejte, klasickou občanku mít nemůžu.

Nikoho by to ani nenapadlo, ani já nad tím moc nepřemýšlela, protože jsem svou totožnost vždy prokazovala tímto. No ale bohužel, vycestovat se na to nedá. Ani jsme si nezjišťovali, jestli Bulharsko je, nebo není v Schengenském prostoru (ehm není), protože jsem prostě nikdy neměla žádný problém, agrrrrr. V Ostravě byli moc hodní, jim to nedělalo problém a klidně by mě pustili, jen nemohli vědět, zda mě pustí do své země bulhaři. A protože se přece jen tak nevzdáváme a nechtěli jsme vše nechat jen tak propadnout, a taky protože pán byl borec a vymyslel nám celý scénář toho, co máme říkat, kdyby jim náhodou můj průkaz nevoněl, rozhodli jsme se to risknout a nastoupit do letadla letícího do země, kde mě možná otočí a pošlou hned zpět. Ti lidi byli ale fakt skvělí, ještě si vyměnili směny, aby tam byli v náš den očekávaného příletu, kdyby byl nějaký problém dostat se zpět do země.

No já byla samozřejmě celý let nervózní a doufala v nějaký zázrak. Haha, bulhaři jsou pěkné svině. Ještě si vzpomínám na ty slova pána v Mošnově - "Není to žádná země třetího světa, takže by to neměl být problém". Jejich chování tomu teda rozhodně nenasvědčovalo, bylo to jako u policejního výslechu, přitom ani neuměli pořádně anglicky a když jsem chtěla ať mi to zopakují, dočkala jsem se povýšeneckého a nasraného "Tak proč mě neposloucháte?!?", jasně, stojím přímo naproti ní, sleduji ji jak to jen jde a snažím se rozluštit každé slovo, ale ne, vůbec ji neposlouchám. Po nepříjemné půlhodince mi donesli papír, chlápek řekl dvě slova, oba jsme s přítelem nepochopili, o co šlo, a řekl, ať to podepíšu, neobtěžoval se mi vysvětlit o co jde. Potom přišla další malá bulharka s tváří chlapa a řekla jen "Come!", začala nás někam vést, zastavila se a nic neříkala (totální zmatek v našich hlavách), po chvíli se zase ozvala - "Come!" (zřejmě jediné anglické slovíčko, které ovládá), vykročila a hlídala nás, abychom ji neutekli, teda spíš abych JÁ neutekla !! :D:D:D (Jsem to ale zloduch co? :D). Dostali jsme se k odbavovacímu prostoru a postavili nás před přepážkou s letem do Prahy. Tady byly aspoň normální slečny, které si se mnou normálně popovídaly, dokonce mě i chápaly a snažily se zjistit, proč mě sem sakra nepustí. Zde jsme strávili nějaké dvě hoďky, bez vody, bez možnosti zajít si na záchod, a bez možnosti si sednout. (Navíc mě tam celou dobu hlídala jedna z těch mužatek, abych neutekla).Už dávno mi slečny sebraly kufr, ale stále čekaly na nějaký email, díky kterému získám letenku. Nakonec jsme se teda dočkali a slečna nás začala hnát přes celé letiště s tím, že letadlo letí za 7 minut a musíme stihnout všechny kontroly. Konečně jsme seděli v letadle, mohli se napít, najíst, zajít si na záchod a taky sedět. Cesta byla o něco delší, protože jsem tentokrát letěla do Prahy. Už mi to bylo docela jedno, přítel stále žertoval, že tam stejně bylo hnusné počasí a že je dobře, že jedeme zpět :D. Navíc se z něj najednou vyklubal naprosto pozitivní člověk (což se u něj vidí párkrát v životě :D), protože který realista řekne "Aspoň že nám nepropadly všechny peníze, ale jen půlka" ptám se - "Jak půlka?", "No však jsme letěli tam a zpět, takže letenky jsme využili" :D.

Teď už jsem klidná, nějak jsme se dostali z Ruzyně na hlavní nádraží, tam si dvě hoďky počkali na RegioJet, v sedm se dostanem do Ostravy, v Osm mi pojede bus domů a přijedu tak akorát, abych si lehla do postele. No není to dobrodrůžo? Místo dovolené si tedy budu vyřizovat doklady (všechno je to navíc sto krát složitější, než jsem si myslela, už jsme si cestou nějaké informace stihli přečíst a vypadá to, že v tom je pěkný bordel...), a snad někdy příště, za rok, či za několik let, se k tomu moři zase podívám :D.

Jestli vás potkají takové zatraceně smolné dny (protože se mi dneska stalo ještě mnohem víc nepříjemností a říkám si, že to rozhodně nemůže být náhoda), tak si z toho zkuste vzít to nejlepší a berte to s humorem :).

Mějte se krásně,
Vaše smolařka Caroline :).

čtvrtek 12. června 2014

A hurá k moři!!!

Jelikož mám za sebou všechny zoušky (konečně), můžou začít mé přípravy na 8 dní klidu v Bulharsku. Odlétám sice až v pondělí (v 5 ráno, pfuuuuuuu), ale protože bude mamča slavit narozeniny a nevím jak budu stíhat, napíšu poslední článek před odjezdem už teď.

Nechci rozbíhat nic tématického, a tak si dnes dáme všehochuť z mých posledních nákupů, objevů a výher, a ukážu vám pár věciček, které mi na dovolené nesmí chybět.

V zimě jsem si já blázen koupila plavky, teď jsem za to moc ráda a těším se, až svůj nový kousek (protože jsem je samozřejmě ještě ani neměla na sobě) konečně využiji. Klobouček je už z minulého léta, pořídila jsem si ho v Praze, když jsem šla na koncert Paramore tuším, že to bylo v C&A, nemohla jsem ho tam tehdy nechat. No a plážová taška mi dělala společnost v Bulharsku už dva roky zpátky, takže se tam určitě ráda podívá ještě jednou.

Bez čeho se určitě neobejdu jsou knížky. Co by to bylo za poleženíčko na pláži bez knížky? Z toho jsem byla dost nešťastná, stále mi nevrátili do knihovny Hunger games, které mám už měsíc rezervované... Dnes jsem se tedy byla podívat po nějaké náhradě, po tom, co jsem si už vybrala dvě náhradní knížky jsem se ještě zastavila u regálu s novinkami, a bylo to tam! Celá trilogie Hunger games v jedné obrovské bichli :D. No, dávám přednost tomu, když jsou díly zvlášť, ale mám to kompletní a nemusím čekat měsíce na to, až se to někdo uráčí vrátit do knihovny. 

čtvrtek 5. června 2014

Vážení, já cvičím!!!

Nemohu tomu uvěřit, ale je to tak. Já, co jsem úplně největším odpůrcem veškerých sportů (kromě bruslení a plavání), veškerého posilování a všech možných cvičení... Já opravdu cvičím. Často se mi stávalo, že jsem si jednou zacvičila a odhodlala se k tomu, že budu cvičit pravidelně, ale nikdy tomu tak nebylo, vždy jsem na to zapomněla a další měsíc seděla na zadku. Ale ono asi touha po krásnější postavě prostě nebyla tou správnou motivací. A může mít snad žena jinou motivaci ke cvičení? No ano, může, a má, a funguje.

Je to vlastně celé díky Divergenci (ano, opět budu všude cpát film, kterým jsem posedlá :D). To vám ale asi stále nic moc neřekne. Chtěla bych být totiž fyzicky silná. Zní to směšně, ale vážně. Vždycky jsem byla párátko. Znáte to, jak vám jako malým neustále říkali, že vás odfoukne vítr, nebo že až půjdete poprvé do školy, tak ani neunesete aktovku? No já ano, a bylo 1000 dalších takových frází. Teď už sice nejsem párátko, stala se ze mě hruška, čili na své drobnější postavě nesu velký tank v podobě zadku, ale jsem stále stejně slabá, jen nosím větší tíhu ve spodní části těla. V mém případě je to ale dost nebezpečné, protože se často nebojím otevřít si pusu, a tak přes ni někdy dostanu. V dospělosti už ne, to se většinou lidé chovají trochu civilizovaněji, ale přece jen, děje se tolik strašných věcí, a narazila jsem na tolik nebezpečných lidí, že bych se sakra měla umět ubránit, nebo aspoň mít sílu se bránit. Ale jako malá jsem se do rvaček dostávala a s děvčaty je i vyhrávala... no kluci mě ale přeprali. Z toho vyplývá co? Musím být silnější.

Tak tohle je moje motivace, díky níž už týden cvičím (někteří se teď smějí, ale pro mě je to vážně pokrok), a cítím se skvěle. Taky že mě ten příval energie dohnal k tomuto článku.Vždy se snažím cvičit všechny partie, několikrát, trvá mi to půl hodiny až hodinu. Těch cviků stále přibývá, takže se to vždy tak nějak prodlužuje, budu si to muset rozdělit rozumněji :D. Navíc teď můžete najít na mnoha blozích spoustu zajímavých tipů na cvičení, odkazy na videa o cvičení, takže s každým dnem objevuji nové cviky, které dají mým svalům vážně zabrat. A vážně mě baví to, jak skončím polomrtvá, červená, zpocená, ochablá, ale mozek mi myslí rychlostí světla a duševní energie mám na rozdávání. Pak si tak říkám, proč jsem se tomu celé ty roky vyhýbala :D.

Snad jsem vás, stejné odpůrce cvičení, aspoň trochu navnadila k troše zdravého pohybu. Jestli k tomu všemu začnu běhat, tak vězte, že jsem se vážně zbláznila :D.

Dovolím si malou vsuvku. Účastním se fotosoutěže s Ladyboxem, ano, jsem trapná, že to sem dávám, a tak pokud vám tohle zvedá tlak, dělejte, že jste to vůbec neviděli :D. Ale kdo by byl ochotný a moje fotka by se mu líbila, budu ráda za každý like, který mě aspoň trochu přiblíží k výhře. Soutěž je ZDE , mám tam hned první fotku (pro jistotu ji přidávám i tady vpravo), protože jsem byla úplně blbá a poslala jsem to jako první a pak už nemohla vymyslet nic originálnějšího :D:D. No co už. Mimochodem, doufám, že první místo získá holčina s pejskem, má vážně nádhernou fotku. Jedna holka tam podvádí, můžete si všimnout i diskuze, která se strhla v komentářích u její fotky, no fakt sranda soutěž, tak proč nebýt její součástí :D.

Celkově mě baví ty kreativní soutěže, když na ně mám čas, tak je to pěkné zpestření, a občas se člověku přece může někde i poštěstit.

Málem bych zapomněla!!! Chtěla jsem se s vámi podělit o jeden můj zážitek u zkoušky :D. Pro začátek, jsem dost v šoku, že jsem zatím každou zkoušku udělala hned na poprvé, a naštěstí už mě čeká jen jedna poslední (a to proto, že se dva učitelé rozhodli dát termíny až na červen, jinak bych tu už asi nebyla). Chci vám ale povědět něco o té, kterou jsem měla včera :D.
Včera se totiž ráno konala zkouška ze základů pedagogiky, na kterou jsem si ani nepřečetla materiály. Nejsem až taková flákačka, jen jsem vzala za kamarádku, která jela na jachtu jednu práci, a na učení mi zůstal jen jeden den, jenže díky minimálnímu spánku jsem měla celý den bolehlav a bylo mi vážně na nic. Ranní zkouška - opět jsem se nevyspala, okruhy jsem si pročítala v autobusu, akorát můj mozek při nedostatku spánku prostě nedokázal písmenka zpracovávat. Nechala jsem všechny jít přede mnou a stále si pročítala materiály, narazila jsem na otázku číslo 6 - Endogenní a exogenní stránka výchovných procesů, v tom další podotázky. Tohle byla otázka, ve které jsem mohla použít všechny své znalosti, které mám z katedry psychologie, kdybych si ji vytáhla, mám to bez problémů. Šla jsem jako předposlední, učitel se vzhledem komunisty ukázal na nějaké kostky, z nichž mám jednu vytáhnout. Vzala jsem první, která mi přišla pod ruku, číslo devět. Otázka, kterou jsem si ani nestihla přečíst, a tak jsem tam ještě stála a pár vteřin přemýšlela. No co, za pokus nic nedám. "A nemohla bych si tu devítku otočit a mít z ní šestku?" řekla jsem s úsměvem. Učitel se na chvilku zadíval na očíslované okruhy a s povzdechem odpověděl "No můžete, každý se může splést". VÁŽENÍ, ZE ZKOUŠKY MÁM ZA JEDNA A ODCHÁZELA JSEM S KŘEČOVITÝM SMÍCHEM :D.

Máte nějaké své příhody, jak jste vyzráli na nějakou zkoušku? Dále mě zajímají vaše názory na cvičení, i na takové soutěže. Určitě mi dejte vědět, jaké máte zkušenosti :)

Mějte se krásně a myslete vždy pozitivně, ono se to totiž vážně vyplácí.
Vaše Caroline*

úterý 3. června 2014

Kosmetika MOJE - Recenze řasenek

Uprostřed května jsem psala o tom, jak jsem si objednala a v balíčku obdržela tři řasenky kosmetiky MOJE Tato značka byla založena v roce 2013, a to týmem českých profesionálů. Na trhu se tak objevila nová, česká, cenově přístupná a velice sympatická kosmetika, která určitě udělá mnoha lidem radost.

Samozřejmě jsem neodolala a řasenky si ihned objednala. Protože mám malé oči, drobné krátké řasy, a tak celkově vše malinké, lépe se mi pracuje s drobnějšími kartáčky, právě proto se mi pod ruku dostaly řasenky MAXI, SENZA a BEST. Ty mají umělohmotné kartáčky, se kterými se mi pracuje vždy nejlépe. Pokud ale máte řasy větší a delší, pak vám budou zřejmě vyhovovat větší štětinky, které má například řasenka GIGA.


Už samotný design řasenek je nádherný, což u kosmetiky vždy vítám. Ale nyní už se vrhneme na recenzi.
Pro začátek bych ráda podotkla, že v samotném efektu u všech tří řasenek není žádný převratný rozdíl, největší rozdíl je v práci s řasenkou, protože každá má jiný kartáček, který bude lidem zřejmě vyhovovat různě.

Řasenka MAXI
Tato řasenka se může chlubit zajímavým kartáčkem, u kterého jsem nevěděla přesně, co mohu očekávat. Oficiálně řasenka slibuje maximální objem a prodloužení řas. Jak je to ve skutečnosti?